Hermann - eau de parfum

Tato vune je potomkem romantismu 19. století a temného literárního odkazu. Zrodila se z... vidět víc

Tato vune je potomkem romantismu 19. století a temného literárního odkazu. Zrodila se z básne Victora Huga. Predstavuje gotické a vecné svádení. Pro pocit tela i mramoru, jako náhrobní socha, která po staletí tiše trpela. Nic víc, nic mín.

Noc byla cerná, lesem táhl stín,
Hermann jak prízrak krácel u mých slabin.
Kone nám cválali. Buh nás opatruj!
Mraky na nebi jak mramor se zdály,
hvezdy ve vetvích stromu plápolaly
jak ohnivých ptáku roj.

Jsem plný lítosti. Zlomený utrpením,
Hermannuv duch je prázdný, bez nadejí.
Jsem plný lítosti. Ó lásky mé, spete!
A zatímco zelenou pustinou jsme jeli,
Hermann mi rekl: 'Myslím na hroby, co se otevrely.'
A já mu rekl: 'Já na ty, co jsou uzavrené v svete.'

On hledí vpred, já zpátky se dívám,
našich koní cval mýtinou se ozývá;
vítr nám prinášel zvuk dálných klekání;
rekl: 'Myslím na ty, které život souží,
na ty, co jsou a žijí.' — Já, v hluboké touze,
rekl jsem: 'Já myslím na ty, co už nejsou s námi.'

Studánky zpívaly. Co studánky pely?
Duby šumely. Co duby vyprávely?
Kere si šeptaly jak starí prátelé.
Hermann mi rekl: 'Živí nikdy nespí.
V tuto chvíli oci plácou, jiné bdí.'
A já mu rekl: 'Beda! Jiní spí už v popele.'

Hermann pak odvetil: 'Neštestí, to je žití.
Mrtví už netrpí. Jsou štastni! Závidím jim bytí
v hrobe, kde tráva roste a listí padá z lesu.
Noc je tam laská svými mírnými plameny;
zárící nebe konejší všechny duše znaveny
ve všech tech hrobech najednou a bez otresu.'

A já mu rekl: 'Mlc! Mej k cerné tajne úctu!
Mrtví leží pod našima nohama v zemi, v skrytu.
Mrtví, to jsou srdce, co te kdysi milovala,
je to tvuj andel zesnulý! Tvuj otec, matka tvá!
Nezarmucujme je horkou ironií, co v nás vyvstala.
Jako skrze sen slyší naše hlasy, co k nim doléhají.'
- Victor Hugo Zobrazit méně