Nejvyhledávanejší parfém vyrobený z nechteného.
Jsem po své matce synem...
vidět víc
Nejvyhledávanejší parfém vyrobený z nechteného.
Jsem po své matce synem zapomenutého pobreží, tam daleko v Nové Kaledonii, kde Borindi žijící u ústí reky Ngoye znají již od soumraku bohu hlavní principy harmonie s prírodou: brát si z ní jen to nejnutnejší a zároven chránit zítrek. V tom jsou budoucností lidstva a vedou naše první kroky v tomto novém opusu Etat Libre d'Orange ve stínu kvetoucích stromu niaouli a jacaranda.
Na úsvitu roku 2000 (než jsem s nimi zacal každý vecer navštevovat skládky, aby byli porádne 'mimo'), když byly ješte malé a já byl mladý tricátník plný dobyvatelské nadeje, existoval jeden sci-fi animovaný film, který jsem pouštel svým detem a jmenoval se 'The Titan Project'. Jeho úvodní litanii jsem se naucil nazpamet, zacínala takto:
'Once in a great while man unlocks a secret so profound that it can change the universe, fire, electricity, splitting the atoms, at the dawn of the 21 st century we invented the titan program...'
A práve v Les Fleurs du Déchet se prolíná trocha této romantické a titánské sci-fi poezie, která vychází z pomalého, jistého a nezbytného obratu k opetovnému využití našich odpadu v cyklu všech našich prumyslových odvetví. Snaží se ucinit z parfému posla sloužícího nejen prežití druhu, které vychází ze svádení, ale predevším, a to nejvyšší merou, sloužícího planete, kde z našich vlastních výparu musí znovu vytrysknout krása.
Cítíme pricházet nové post-náboženské 'džihády' casto rozcarovaného a znecištujícího Západu, které jsou ozvenou animismu nové éry, násilí kajícníku a demokracií n.0, kde je príroda stredem nového sdílení a posvátna. Alma mater primitivních kmenu – i ta antická – je zpet a žádá naši plnou vernost; a parfém je mluvcím ci záminkou univerzálního poselství, protože ze špíny musí vytrysknout krása, aby nás ocistila od našich skvrn a rozptýlila kormidlo i kotvu.
Les Fleurs du Déchet je prechodem do dospelosti vune Sécrétions Magnifiques, pokusem o kontrarevoluci znacky Orange pro rok 2018, stále provokativní, ale konecne s užitecnou myšlenkou.
Givaudan, Ogilvy & Etat Libre d'Orange se spojili v tomto 'ménage à trois' ve službách Alma Mater, aby jí uvili kytici na usmírenou a pokusili se dát všem vedet, hlasiteji a rychleji, že brzy bude príliš pozde.
Drazí, už nic nevyhazujte, protože na dne našich popelnic se znovu destilují kvasy velké lásky; pred popelárskými vozy jsou ješte skalnicky, které mohou krvácet, kury, které mohou ješte dávat, výpary s medovými tóny prímo na zemi a spousta dalších plovoucích konkrecí, které se hází do more, a exsudáty s mystickou symbolikou primitivních kmenu, které je nyní treba znovu zpracovat.
'Cry my beloved planet' nad dítetem, které se ješte nenarodilo, kéž by príliš nemilovalo tuto zemi, která odchází… Alan Paton (upraveno)
Takže než to shorí nebo bude pozde, let's (s)pray k Pánu odpadu, my dear Lord of leftovers.
- Etienne de Swardt
Zobrazit méně
